Příběh o hormonální antikoncepci

„Potřebovala bych předepsat antikoncepci,“ vylezlo ze mě ustrašeně v ordinaci mé doktorky. Bylo mi tenkrát 18, měla jsem první vážnou známost a toto mi připadalo jako nejrozumnější řešení. Všude kolem sebe jsem slýchala o tom, jak je to skvělá věc, že si budu moct užívat, kdy a jak budu chtít, že se mi vyčistí pleť a dokonce budu mít cyklus pravidelný na minuty. No není to báječné? Vyřeší se mi tím hned tři problémy najednou. Nikdo mi tenkrát neřekl, že i tato mince má dvě strany. A mě samotnou to ani nenapadlo. Vždyť je to přeci tak vychvalované a zobe to skoro každá žena v mém okolí, tak to přeci musí být dobré….

„Tak zkusíme ještě variantu s nejmenší hladinou hormonů, a když ani to nepůjde, budeme muset zvolit jiný způsob,“ povídá doktorka o dva roky později po tom, co už na mně vyzkoušela celou řadu druhů hormonální antikoncepce. Moje tělo je geniální. Od začátku mi dávalo signály, že to, co jsem do sebe vpravovala, byl velký omyl. Jen mně trvalo ještě dalších několik měsíců, než jsem to pochopila. Teprve pak jsem si začala dávat dvě a dvě dohromady. Ta okamžitá nechuť k sexu, nepředvídatelné proměny nálad, naprosto nevyzpytatelný říkejme mu třeba cyklus, migrény, bolesti břicha… Záporů už byla celá řádka a já si musela chtě nechtě přiznat, že tento způsob antikoncepce prostě není pro mě.

„Ty jako nic nebereš? A to se jako ani trochu nebojíš? To jsi teda blázen. To já to beru už od patnácti každej den. Kdyby náhodou něco s někym bylo. Na chlapy se spoléhat nemůžeš,“ prohlásí, jak kdyby braní hormonů „pro jistotu“ bylo něco chvályhodného. Přemýšlím, jestli se mám pustit do vysvětlování škodlivosti této podle ní „činnosti hodné uznání“. Za těch několik měsíců, co jsem „čistá“, jsem už nasbírala dost informací, takže proč nezačít šířit osvětu?

V té době ale o osvětu v tomto směru byl v mém okolí pramalý zájem. Varianta polykání pilulek byla pro ženy prostě a jednoduše nejpohodlnějším řešením. Tak jsem se stáhla a čekala na správný čas.

Po uplynutí téměř deseti let konečně přichází doba, kdy ženy kolem mě začínají poslouchat. Začínají se zajímat. Chtějí slyšet, jak to bylo se mnou. Proč jsem přestala užívat hormonální antikoncepci. A jak vůbec řeším otázku, jak nepočít, když nechci. A já vyprávím. O tom, jak jsem přišla o prvního přítele, protože jsme si najednou kvůli změně hormonů přestali „vonět“, nebo o tom, jak moje libido bylo do pár týdnů po začátku užívání naprosto pryč. Také mluvím o tom, jak jsem začala mít různé zdravotní neplechy, které mě dennodenně omezovaly. Často zjistí, že jsou nápadně stejné jako ty jejich. A pak se vyptávají a chtějí diskutovat a já vidím, že to, co je nutí brát hormonální antikoncepci, je nejen velká nevědomost, ale také strach. Strach, dělat to jinak než ostatní. Strach z odpovědnosti. Pokud ale ten strach, milé dámy, překonáte a rozhodnete se změnit cestu, věřte, že informace se k vám začnou dostávat a váš příběh bude mít šťastné pokračování. Stejně jako ten můj. Všechny ty věci, které s HA přišly a znepříjemňovaly mi život, zase hezky odešly, když jsem udělala to nejlepší rozhodnutí pro mě, moje tělo a vlastně i pro společnost jako takovou – přestat užívat hormonální antikoncepci.

Vykročte ze své zóny pohodlí. Neptejte se pánů doktorů, ale otevřete si internet a začněte hledat. Vezměte odpovědnost za sebe do vlastních rukou a dejte vašemu tělu to, co si žádá. A to je čistota a přirozenost. Přeju vám dostatek sil k odhodlání ke změně…

E.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *