O mně

KDO JSEM?

Jsem především máma Madeline a Nathaniela. A právě role mámy mě zavedla sem, k mým e-bookům, článkům o těhotenství, mateřství a o životě s dětmi a k projektu MADELINE – on-line magazínu pro mámy, jako jsem já. Být mámou totiž znamená mnohem víc než jen vypravit děti do školky, jet s nimi na výlet nebo jim vyprat a uvařit. Je to důležitá cesta, které by měla být věnována pozornost a která by měla být brána jako možnost, jak pomoct k uzdravení společnosti.

(Kdo jsem byla, co jsem dělala předtím a co mě baví, se můžeš dočíst tady.)

 

Tady začala cesta, po které právě jdu. 

Byla jsem holka s názorem, že porod se musí prostě nějak se zatnutými zuby přežít. Nikdo mi neřekl, že se dá i příjemně prožít. Dnes už to vím, mám za sebou dva. Abych na to přišla, musela jsem se ale vydat na cestu plnou velkých rozhodnutí a pochopení. Na cestu, která začala brzo v mém prvním těhotenství, a která mi otevřela dveře do světa, kde to je už zase „správně“.

Porod, přestože byl mým startovačem, není začátkem nebo koncem. Je to jeden bod, byť velmi důležitý, v prvních, těch klíčových, letech každého člověka. V těch letech, které jako sudičky předurčují, jaký kdo bude.

Čím déle po té cestě jdu, tím snadnější to je. Vede mě totiž přesně tudy, kudy si to přeje každá máma. Cestou, díky které jsou její děti zdravé, spokojené, hodné, přesto s vlastní osobností, samostatné, šikovné… Pokaždé, když se na ně dívám, jsem si vědoma, jakým darem pro mě jsou, a že mým úkolem je dát jim ten nejlepší možný základ, aby byly v životě šťastné.

Zdá se to složité, ale pravdou je, že není nic jednoduššího. Chce to jen se otevřít novému úhlu pohledu.

 

Přede dveřmi toho mého „správného“ světa to ale dřív vypadalo úplně jinak.

Dokud jsem poprvé neotěhotněla, o tématiku porodu, těhotenství nebo péče o miminka jsem se nezajímala. A jsem přesvědčená, že většina holek to má podobně. Znala jsem jen zažitá dogmata a mýty, které ve společnosti běžně kolují.

„Až budeš mít dítě, tak se několik měsíců nevyspíš.“

„Těhotenství ti přidá tak 15 – 30 Kg.“

„S dítětem končí společenský život.“

„Porod strašní bolí, ale musí se to vydržet.“

„Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti.“

„První roky života dítěte stojí miliony.“

„Už nikdy nebudeš mít postavu jako před dětmi.“

Byla toho řada. Už si na další ani nevzpomenu. Vím ale, že to ve mně bylo tak zakořeněné, že jsem to brala jako fakta, která tak prostě jsou. Že i když si přirozeně téměř každá žena přeje ve svém životě mít vlastní dítě, tak je to vykoupeno řadou obětí.

Když jsem poprvé otěhotněla, všechno výše zmíněné se mi vynořilo ve vědomí.

Na začátku těhotenství má tělo dost práce se všemi hormonálními změnami, a procesem, který právě startuje, a když mu přidáte palbu takových myšlenek, které vás nenechají v klidu, a k tomu ještě šok, protože jste to vlastně ani nečekaly, je to velký nápor. Možná i proto mi napoprvé miminko odešlo. Bolelo mě to. Cítila jsem, že jsem zklamala.

Teď zpětně ale vím, že nebýt této zkušenosti, nebyla bych dnes tam, kam mě to pak následně zavedlo.

 

Otevřely se mi dveře, za kterými nacházím krásnější svět.

 

Dostala jsem šanci se na všechno lépe připravit. A tím všechno myslím především tu cestu, která se mi mezi prvním a druhým těhotenstvím začala otevírat. Stálo mě to hodně času, hledání, vyptávání, mnoho setkání, trpělivosti a zkoušek své víry v sebe a své správné rozhodování.

Ale stálo a stále stojí mi to za to. Protože výsledkem jsou šťastné, zdravé a spokojené děti. A to je největší dar pro každou mámu.

 

Nejsem jediná žena, pro kterou byl vstup do mateřství nelehký.

 

Dnes už vidím a vím, jak je mateřství pro hodně žen těžké. Je to krok do neznáma, na který nás nikdo nikde nepřipravoval. A tak čerpáme z toho, co slýcháme u doktora, v okolí, přečteme si na diskuzních maminkovských fórech nebo z toho, co nám vyprávěly naše mámy a babičky. A mnohdy se kvůli zkušenostem jiných zavřeme před možnostmi, jak to udělat jinak a prostě a jednoduše jen a jen podle sebe.

 

Co se na své cestě učím, chci sdílet a předávat dál.

 

Srze své projekty předávám ženám, jako jsem já nebo ty, informace o tom, co všechno se kolem nich začne s těhotenstvím a dětmi měnit. V čem je čekají různá rozhodování, čím musí nebo nemusí projít. Co si musí zjistit, zajistit a zařídit. Učím je ale také vidět i jiné možnosti než jen ty běžně dostupné.

Snažím se díky tomu, co jsem prožila a naučila se, vrátit těhotenství, porod a péči o děti zpátky výhradně ženám, mámám. Těm, kterým to odjakživa patří.

Pokud uvnitř sebe cítíš, že na tom všem, co se dneska dělá a říká v těchto oblastech,„je někdy prostě něco divného“, jsi tady správně.