Kdo jsem byla

Už na základní škole jsem zjistila, že mě baví práce s dětmi. Přesto jsem ale po základce nastoupila na gymnázium (protože tam šla většina třídy a já přece musím jít pak na vejšku a gympl je nejlepší přípravka, že jo).

Že to byla špatná volba, jsem zjistila brzy a ve druháku jsem přestoupila na Střední pedagogickou školu. 

Následovala vysoká škola pedagogická obor Speciální pedagogika.

Tam jsem se v té době opravdu našla. Pomáhat lidem jsem chtěla po práci s dětmi hned na dalším místě.

Ještě během školy jsem začala dělat asistentku mentálně postižené dívce.

Po pár letech jsem se ale vrátila k dětem jako teta v jesličkách. 

Následovala pozice sociální pracovnice u babiček a dědečků v domově s pečovatelskou službou.

Práce v sociální oblasti a v oboru speciální pedagogiky má ale jednu velkou nevýhodu. Velmi brzy tě potká syndrom vyhoření. A ty to buď dokážeš překonat nebo skončíš.

Já jsem to podruhé nepřekonala a vrátila jsem se zase k dětem jako slečna na hlídání. Tentokrát už ale sama na sebe.  

Práce na živnostenský list mi otevřela další možnosti a já zatoužila zkusit dělat i něco úplně jiného než dosud a vrhla jsem se do síťového marketingu s produkty kosmetiky. 

Pak ale přišla důležitá nabídka, kterou jsem neodmítla, a vrátila jsem se do oboru. Začala jsem pracovat ve Středisku výchovné péče (předstupeň pasťáku) jako vychovatelka. 

Proč důležitá? 

Díky této práci se mi pospojovaly souvislosti, které jsem v sobě měla kusově z předchozích zkušeností. A já pochopila, že v přístupu k dětem se musí v naší společnosti něco zásadně změnit. A to už od samotného narození.