Tip pro vás, mámy, na odpočinkovou četbu

Někdy toužím odletět někam mimo realitu. Alespoň na chvíli. Nepřemýšlet o tom, co musím udělat, uvařit, uklidit, co mě zítra čeká, jak vše zkoriguju a zařídím. Prostě všechno kolem mě vypustit a ponořit se někam jinam. Třeba večer do knížky. Jen tak si lehnout, všechno v domě utišit, otevřít knihu, cítit tu specifickou vůni knižního papíru a oddat se odpočinku.

Problém knížek s jedním příběhem je takový, že pokud to máš jako já (1x za týden, pak 3 týdny nic, pak tři 3 dny po sobě atd atd.) a nemáš čas číst v kuse, musíš se pak mnohdy vracet a připomínat si příběh a vlastně dlouho nevíš, (pokud neděláš to, co já – přečteš si hned na začátku poslední kapitolu), jak to dopadne.

Před lety jsem „náhodou“ narazila na Slepičí polévku pro duši. Kratičké příběhy, které hladí po duši. Mám ji přečtenou už několikrát a přesto se k ní dodnes ráda vracím (a že já jsem náročný čtenář). Dlouho její původní vydání nebylo k sehnání. Já ji do své osobní knihovničky sháněla opravdu dlouho. Teď je ale zase k dostání a já ji víc než doporučuju.