Babička

Stojím na ulici a přes plot se dívám do rozsvíceného okna. I když vím, že tam už dávno není, přesto ji vidím, jak chodí po kuchyni. Dívala jsem se takhle mockrát, když jsem k ní šla, a ten výjev nikdy nezmizí.

Jedno miminko mám uvázané v šátku, druhé, o kousek starší, spinká v kočárku. A já stojím a říkám si, jak by je milovala. Stejně jako milovala nás, svoje vnoučata. Láskou bez podmínek. Dívám se na ten dům a hlavou mi letí kousky vzpomínek na ty roky tady s ní strávené. Na to, jak vždycky měla uvařeno, uklizeno a napečeno. Na to, jak si dokázala hodiny vymýšlet nemocné pacienty, když jsem si chtěla hrát na doktorku. Vzpomínám, jak pokaždé, když jsem u ní spala, mi přinesla snídani do postele a skoro nikdy nechtěla s ničím pomoct. Říkala, ať si odpočinu, i když už sama nezvládala tolik jako dřív a já byla naopak holka plná energie. Vlasy mi myla v umyvadle a pak, i když už mi bylo skoro 15, mi je foukala asi sto let starým fénem. Před spaním mě hladila ve vlasech a vyprávěla mi vlastní vymyšlené pohádky. Vždycky mi uvařila to, na co jsem měla chuť nebo dělala sólo jídlo pro mě, když jsem nechtěla to, co ostatní. Plácla mě jen jednou v životě a to, když jsem jen ve spoďárách běhala v dešti a nechtěla se nechat chytit.

Ona mě milovala, i když jsem jí kolikrát vyhubovala, že to máslo, co kupuje, mi nechutná. Milovala mě takovou, jaká jsem byla. U ní jsem cítila, že si lásku nemusím nijak zasluhovat. Možná proto mě pořád tak moc bolí, že už tady není. Možná proto pořád stojím na ulici a nejdu dovnitř…..

***

Milujme naše děti prostě jen proto, že žijí. Milujme naše partnery prostě jen proto, že tu s námi jsou. Milujme naše rodiče jen proto, že nám prostě dali život. Milujme sami sebe prostě jen proto, že každý den vstaneme a děláme všechno to, co děláme… Milujme prostě jen tak, bez podmínek…

E.